Jak trauma ovlivňuje naše fyzické i psychické zdraví (a jak ho uvolnit pomocí somatiky)

Většina z nás si s sebou nese nějakou formu traumatu. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, naše tělo si ho pamatuje. A právě tělo tady hraje mnohem větší roli, než si většina lidí připouští.

Co se děje v těle, když zažijeme traumatickou situaci

Když zažijeme traumatickou situaci, náš nervový systém se automaticky přepne do režimu přežití – takzvaného fight or flight. Tělo se v tu chvíli připravuje na akci:

• zrychlí se tep

• dech se zkrátí

• svaly se napnou

Je to přirozená a zdravá reakce, která nám pomáhá přežít.

U zvířat tenhle mechanismus funguje velmi efektivně. Když například antilopa uteče predátorovi, pořádně se otřese a jde dál. Tím ze sebe doslova „setřese“ stres a vrací se zpět do rovnováhy. Celý stresový cyklus se uzavře.

My lidé máme stejný biologický základ. Rozdíl je v tom, že tenhle proces často nedokončíme.

Když je toho moc: stav freeze

Pokud je totiž situace příliš intenzivní – a to platí obzvlášť v dětství – náš nervový systém může přejít do jiného stavu, kterému se říká freeze, tedy zamrznutí.

V tu chvíli nedochází ani k boji, ani k útěku. Dochází k odpojení:

• od emocí

• od těla

• někdy i od reality

Je to velmi chytrý obranný mechanismus, který nám umožňuje přežít i situace, které bychom jinak nezvládli.

Proč trauma nekončí v minulosti

Problém nastává ve chvíli, kdy tento stav přetrvává. Tělo si totiž ten zážitek „uloží“, aniž by ho dokončilo. A i když je událost dávno minulostí, náš nervový systém může dál fungovat, jako by nebezpečí stále trvalo.

To se pak v běžném životě projevuje různými způsoby:

• chronické napětí v těle

• vnitřní neklid nebo úzkost

• problémy se spánkem

• pocit neustálého přetížení

• někdy i fyzická bolest

Ne proto, že by s námi bylo něco „špatně“, ale proto, že tělo nedostalo prostor dokončit to, co kdysi začalo.

Jsou emoce „uložené v těle“?

Často se říká, že emoce jsou „uložené v těle“. Není to úplně doslovné, ale ten pocit je velmi reálný.

Ve skutečnosti si tělo pamatuje spíš vzorce reakcí a napětí spojené s konkrétními zážitky. Když se pak objeví situace, která tyto vzorce připomíná, tělo reaguje automaticky – často dřív, než si to vůbec uvědomíme.

Proč nestačí trauma jen pochopit

A právě proto nestačí trauma jen pochopit na mentální úrovni.

Můžeš vědět, proč se něco stalo. Můžeš o tom mluvit…

Ale pokud tělo zůstává v napětí, proces není dokončený.

Klíč: pocit bezpečí

Klíčovým prvkem uzdravení je pocit bezpečí.

Ve chvíli, kdy se náš nervový systém začne cítit bezpečně:

• aktivuje se parasympatikus (rest & digest)

• tělo se začne uvolňovat

• dech se prohloubí

• může se otevřít prostor pro zpracování emocí

Tenhle proces nejde urychlit silou. Nejde ho „vypnout“ hlavou ani obejít výkonem. Děje se přirozeně ve chvíli, kdy se cítíme dostatečně v bezpečí.

Proč je to dnes tak náročné

A právě to je dnes pro mnoho lidí problém.

Žijeme v neustálém tempu:

• jsme pod tlakem

• v permanentní aktivitě

• zahlcení podněty

• odpojení od těla

Náš nervový systém tak často zůstává v režimu pohotovosti, i když k tomu není skutečný důvod.

Kde začít

Prvním krokem není „zbavit se traumatu“.

Prvním krokem je:

• zpomalit

• znovu se napojit na vlastní tělo

• začít vnímat, co se v nás děje

• postupně vytvářet pocit bezpečí

Teprve z tohohle místa může začít skutečný proces uvolnění.

Jak s tím souvisí somatická práce

Právě tady přichází somatická práce.

Zaměřuje se na tělo a nervový systém. Pomáhá postupně obnovit vnímání těla, regulovat napětí a vytvářet pocit bezpečí, ve kterém se může to, co bylo dlouho potlačené, začít přirozeně uvolňovat. Jde o vytvoření podmínek, ve kterých tělo samo pustí to, co už nepotřebuje držet.

Trauma není jen vzpomínka. Je to stav, který žije v těle.

A dokud tělo nezažije, že je opravdu v bezpečí, bude reagovat, jako by stále nebylo.

Dobrá zpráva je, že tělo tenhle proces zná. Ví, jak se vrátit zpět do rovnováhy.

Jen mu k tomu někdy potřebujeme dát bezpčný prostor a správné vedení.