Když tělo mluví: chronická bolest a nezpracované emoce

To, jak se ve svém těle cítíš fyzicky, často reflektuje i to, jak se cítíš psychicky. Pokud se ráno probouzíš bez bolesti a plný/á energie, může to být znamení, že je tvé tělo (fyzické i emoční) v rovnováze. Pokud se ale budíš s bolestí zad nebo kloubů, dlouhodobě tě trápí nějaká bolest v těle nebo jsi bez energie i po prospané noci, tvoje tělo může být mimo balanc. Dost pravděpodobně v sobě držíš potlačené emoce, které se postupně začaly projevovat jako chronická bolest či únava.

Tělo mluví dřív, než začne křičet

Tělo nám často ukazuje, co se nám duše snaží říct. Nejdřív šeptá, pak mluví… a pokud mu dlouhodobě nenasloucháme, začne „křičet“ formou bolesti nebo nemocí, kterou už nejde přehlédnout a kterou už nemůžeme ignorovat.

Proč jsme se naučili emoce potlačovat

Většinu z nás nikdo v dětství nenaučil, jak pracovat s emocemi. Ne proto, že by dospělí nechtěli, ale protože to nikdo nenaučil ani je. Silné nebo „negativní“ emoce byly pro mnohé z nás něco, co bychom rozhodně neměli ukazovat. Něco, za co bychom se měli stydět.

Ať už to byl smutek, vztek, frustrace, žárlivost, odpor nebo strach, brzo jsme se naučili, že jsou společensky nepřijatelné, a tak jsme je raději začali potlačovat.

"Pro ostatní tu dokážeme být jen na takové úrovni, na jaké tu dokážeme být sami pro sebe." Jinými slovy: pokud se sami bojíme cítit a zpracovat své emoce, nebudeme schopni být tu ani pro někoho dalšího, kdo prožívá silnou emoci.

Kam se poděly neprožité emoce?

Kam se ale ty emoce poděly? Nikam. Zůstaly uložené v našem těle.

To, co jsem tady teď zmínila, dnes už není jen nějaký „ezo kec“, ale něco, čemu se věnuje i moderní psychologie a neurověda. Pokud emoční energii vědomě neprožijeme, může se v těle projevit jiným způsobem. Často třeba jako svalové napětí nebo chronická bolest.

„Nevyjádřené emoce nikdy neumírají. Jsou pohřbeny zaživa a později vyjdou na povrch v mnohem ošklivějších podobách.“ - Sigmund Freud

„Energii nelze vytvořit ani zničit, lze ji pouze přeměnit z jedné formy na jinou.“ - Albert Einstein

Nervový systém a pocit bezpečí

Jedním z nejdůležitějších kroků k opravdovému uzdravení není jen potlačit symptomy, ale naučit se bezpečně pracovat s emocemi uloženými v těle. Abychom se ale vůbec byli schopni k emocím dostat, musí se naše tělo — náš nervový systém — cítit dostatečně v bezpečí.

Musíme se naučit zpomalit a dostat tělo z neustálého stresu, ve kterém většina z nás stále žije. Potřebujeme zvětšit kapacitu svého nervového systému tak, abychom byli schopni emoci nechat projít. Abychom s ní dokázali zůstat a neutíkali od ní.

Návrat zpátky do těla

Praktiky jako vědomá jóga, tai-chi, chi-kung, práce s dechem, somatická cvičení a jakákoliv forma vědomého pohybu jsou skvělým nástrojem a prvním krokem k tomu, abychom se znovu napojili na své tělo a naučili se ho vnímat.

Čím více se naučíme být ve svém těle, a ne jen v hlavě, tím více budeme schopni nechat emoce vyjít na povrch a postupně je uvolňovat. A spolu s tím se může začít uvolňovat i chronická bolest, svalové i psychické napětí.